Protiruské sankce – přitvrdit! Plyn ale néé, žadoní po Rusku Evropa
ANALYTIKA – Evropský strach z toho, že Rusko od roku 2019 přestane dodávat plyn přes Ukrajinu, se stává realitou. Rusko potřebuje mít jistotu, že plyn dojde ke spotřebiteli, a tak se u tranzitu stává Ukrajina vyřazeným hráčem, stejně jako Evropa.
Z Bruselu totiž najednou zaznělo zděšené vytí, že sankce sice ano, ale na ukrajinský plynový tranzit, Rusko, pěkně prosíme, nesahej. Důvodů pro tento úděs je zde hned několik. Zmrzlí a hladoví Evropane už nejspíš vůbec nebudou chtít plnit Evropou zprostředkované příkazy strýčka Sama, evropské vlády by mohly od svých zmrzlých národů dostat nejen červené karty a navíc, naštvaní Ukrajinci by se také mohli vydat docela jiným směrem, než si toho přejí „zaoceánští partneři“.
Evropa se ovšem nepřizná, že musí plnit příkazy USA a vymýšlí zástupné důvody. Podle slovenského eurokomisaře pro energetiku Maroše Šefčoviče by snížení tranzitu přes Ukrajinu údajně znamenalo nedozírné důsledky pro bezpečnost energetiky v Evropě. Ptejme se ovšem pro koho především? Právě Slovensko je pokračováním plynového tranzitu z Ukrajiny, takže přijde o velmi slušné ruské peníze jen za to, že jeho územím protéká plyn. Krátce řečeno, bylo by to podřezání krku pověstné slepičce, co nese zlatá vajíčka. Navíc se ptejme kudy či odkud bude brát Slovensko plyn, když si přípojku bude muset pořídit „za své“.
Proč Evropa lže o nezbytnosti ukrajinského tranzitu?
Slovenské zájmy ovšem „Evropan“ Šefčovič natvrdo přiznat nemůže, takže operuje narušením rovnováhy energetických dodávek, navíc hlaholí, že tranzitní systémy s Ukrajinou jsou s přepravci plně kompatibilní, a že dublování je zbytečné. Ani to ale není pravda, protože za doby takzvané svrchovanosti Ukrajiny se do plynovodu nevložila ani hřivna, ergo, je už pořádně „rozkodrcaný“ a bude čím dál víc. Možná by bylo slušnější i výhodnější, kdyby Slovensko tlačilo víc a včas na Ukrajinu aby nekradla evropské dodávky modrého zlata, než aby se připojovalo k nesmyslným sankcím proti Rusku. To si ovšem slovutný eurokomisař nedovolí ani pomyslet, natož vyslovit.
Je třeba vzít také v úvahu, ža ani USA nemají zájem, aby Evropa byla díky jiným trasám ruského plynu naprosto nezávislá na Ukrajině, kterou Státy, až na pár regionů, zcela ovládají. Vždyť při ukrajinské trase by stačila nějaká ta sabotáž na ukrajinském potrubí a Evropa je bez plynu. Bude poslušná a bude Ukrajině platit a platit, a díky „loajálním“ médiím proklínat Rusko. A o to jde přece především.
Evropa lže a pomáhá tomu, kdo krade
Šefkovič zjevně zcela vědomě lže i když tvrdí, že přes Ukrajinu proudí 140 miliard kubíků plynu. Podle informací Gazpromu, je totiž s bídou o 60 miliard kubíků a na příští rok se plánuje jen 40-50 miliard. Evropský řadový spotřebitel ovšem toto snížení vůbec nezaznamenal, protože Rusko nahradilo ukrajinský tranzit Severním proudem tam, kde je to už možné.
Ptáme-li se, proč lže Šefčovič i další představitelé Evropského spolku, odpovědí bychom se asi dočkali spíše za oceánem než v Evropě. Není totiž důvod, proč by měla o ukrajinský tranzit tolik stát EU, pro kterou jsou rizika nespolehlivého přepravce očividná. Jestliže ukrajinský poslanec, politik tranzitní země, vyhrožuje vyhozením plynovodu do vzduchu aby zatracené Rusko nemohlo vydělávat na dodávkách plynu, pak by měli v prvé řadě evropští činovníci usilovat o to, aby dodávky plynu byly vedeny bezpečnější trasou, tedy jinudy. Leč, není tomu tak. Nejspíš proto, že jsou národní zájmy evropských národů „zaoceánským šéfům“ naprosto ukradené a jednoznačně převládají mocenské zájmy geopolitiky USA. Z toho může vyplynout jediný závěr. Evropští „lídři“ už v Evropě o ničem nerozhodují.
Rusko má ukrajinské zlodějny právě tak dost, jako z EU klacků pod nohy
Rusko vcelku oprávněně říká, že chce zabezpečit ničím nerušené dodávky pro evropské odběratele. Proto jsou zde dvě větve proudu severního a nyní se připojí turecký proud, místo jižního, který Bulharsku zatrhla právě Evropská unie. O „vděčnosti“ Bulharů asi není třeba hovořit, protože tato ne zrovna bohatá země přišla o počáteční investice ve výši 3 miliard dolarů, o pracovní příležitosti a roční příjem za tranzit 750 milionů dolarů. Bulharskem šel totiž tranzit 18 miliard kubíků plynu do Turecka, Makedonie a Řecka. Po spuštění „Tureckého“ proudu nebude mít nic, zato si bude muset zbudovat přípojku z Turecka na vlastní náklady.
Kompenzace od EU jsou možná určeny bulharské vrchnosti, ale rozhodně ne pro rozvoj Bulharska jako takového, a už vůbec ne na výstavbu přípojky či dalších užitečných věcí v národním zájmu země. Dnes požaduje EU po Rusku aby obnovilo výstavbu Jižního proudu. Nejspíš ale bude mít smůlu, protože Rusko uzavřelo s Tureckem dohodu nejen o „Tureckém proudu“, ale i o tom, že „Jižní proud“ neobnoví. Že by Turecko změnilo postoj, se příliš očekávat nedá a Rusko nemá ve zvyku porušovat dohody.
Evropa chce po Rusku, aby si nechalo nepoctivého přepravce
Rusko už má ukrajinské zlodějny celkem pochopitelně plné zuby. Přes Ukrajinu jdou „roury“ vlastně dvě. Jedna je určená pro Ukrajinu, druhá pro Evropu. Ovšem Ukrajina se v roce 2009 začala řídit heslem: Co je vaše, to je i naše, a co je vaše/naše, to platit nebudeme. Jak si dobře pamatujeme z roku 2009, Ukrajina prostě kradla evropský plyn, protože svůj neměla, neb za něj nechtěla platit. A to ani v případě, že jí Evropa či MMF poskytly půjčky, aby za plyn mohla Ukrajina Rusku dlužné částky uhradit. Peníze se prostě vypařily.
Chtít tedy po Rusku, aby se neustále nechávalo okrádat a vydírat Ukrajinou i Evropou, je holý nesmysl, a protože právě ukrajinský tranzit je mimořádně rizikový, chce ho Rusko nahradit. Kdyby jakýkoli dodavatel měl dopravce na své zboží do bodu „B“ a ten dopravce ukradl část dodávaného zboží, rozvázal by podnikatel s takovým „dopravcem“ smlouvu okamžitě, protože příjemci by oprávněně říkali, „to je vaše věc, že máte dopravce podvodníka, to si zařiďte jak chcete, my jsme zboží zaplatili, tak ho dodejte“. A to je přesně to, co Rusko jako dodavatel činí, zatímco evropský příjemce vříská a požaduje, aby si dodavatel toho zlodějského dopravce ponechal. Každému normálnímu podnikateli i nepodnikateli musí být jasná nesmyslnost podobného požadavku. Tento postoj EU k Rusku je ale sic velmi nerozumnou, leč přesto realitou.
Ukrajina bude vydírat a vydírat a Brusel bude platit a platit. Z našich peněz
Drzost Ukrajiny už navíc přestává znát jakékoli meze. Chunta se nijak netají, že jestli chce mít Brusel v zimě klid, musí poskytnout v roce 2015 Ukrajině 1 miliardu dolarů, jako příspěvek na nákup plynu, aby mohla vláda údajně naplnit ukrajinské zásobníky na zimu. Vyhrožuje, že si prý jinak pomůže naprosto stejně, jako v roce 2009. I když bude chtít Brusel Ukrajině vyhovět (a asi bude muset), měl by v takovém případě poslat peníze přímo Rusku, protože jinak nebude ani plyn, ani peníze, jak už se stalo na Ukrajině zvykem.
Vzhledem k současné situaci na Ukrajině se lze ovšem velmi vážně obávat, že částka požadovaná po Bruselu nyní, bude nakonec podstatně vyšší. Země je válkami a konflikty rozbitá čím dál víc a mluvit o nějakých příjmech do státní pokladny je bezpředmětné a iluzorní. Tím spíš, aby byly peníze na zaplacení plynu „kletým Rusákům“. A Brusel platit bude, samozřejmě z našich peněz, jak jinak. Protože nebude-li, promrzlé národy zahřeje už jedině to, že své prodejné a vykrmené úředníky i politiky (a to nejen v Bruselu) pošle do propadliště dějin, a to je ještě velmi smířlivá cesta. Oprávněně se lze obávat, že by realita byla podstatně tvrdší.
A jak bude Rusko reagovat na pištění Evropské unie?
Nejspíš nijak, protože už má prolhané a arogantní Evropy také plné zuby. Navíc, je ruskému vedení jasné, že bavit se s Evropskými „lídry“ postrádá smysl. O ničem nerozhodují a škodí-li vlastním národům, je věcí těch národů, jak dlouho si to ještě nechají líbit. Jasné je jen to, že Rusku už nijak citelně EU uškodit nemůže. I v tomto případě si Evropa musela bolestivě uvědomit, že Rusko je velmoc, s níž se sice lze dohodnout, ale dobu euroamerického imperativu už má definitivně za sebou.
Foto: sharij.net
One Response to Protiruské sankce – přitvrdit! Plyn ale néé, žadoní po Rusku Evropa
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
KE VZTAHU RUSKÉHO GAZPROMU A EU VE SVĚTLE VLIVU USA
Zdravím všechny čtenáře zdejšího portálu.
Článek samotný byl napsán s poctivým úmyslem, ve smyslu politickém, avšak bez ekonomických podkladů, které jeho smysl nakonec otočily zcela jiným směrem. Abych byl pochopen, rozhodl jsem se napsat mé komentáře některých podstatných myšlenek článku. Jedná se tedy z mé strany o jakousi oponenturu. Tak tedy.
Evropský strach z toho, že Rusko od roku 2019 přestane dodávat plyn přes Ukrajinu, se stává realitou. ►Není tomu tak. Odkaz o kousek níže to prokazuje. Mj. se tam píše, že navzdory všem předcházejícím ujištěním ze strany vedení Gazpromu se počítá ze strany Ruska o prodloužení tranzitu plynu na ukrajinském území i po r. 2019. Proč? To by vedení Gazpromu, ale také vedení Ruska, mělo vysvětlit.
http://www.dw.com/ru/турецкий-поток-умирает-да-здравствует-северный-поток-ii/a-18573535
Zmrzlí a hladoví Evropané už nejspíš vůbec nebudou chtít plnit Evropou zprostředkované příkazy strýčka Sama, … ►Tak mrznout a hladovět Evropané rozhodně nebudou, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, glob. oteplování klimatu něco takového vylučuje (zimy v Evropě již skoro žádné nejsou), alespoň to tvrdí IPCC, tedy Mezinárodní panel pro klimatické změny, zadruhé, USA jen čekají na okamžik, kdy začnou vyvážet zkapalněný svůj vlastní plyn z břidlic do Evropy. A chystaná smlouva TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství) tomu více než napomůže. Jinak řečeno, jakmile EU podepíše smlouvu TTIP s USA, EU s velkou pravděpodobností přestane nakupovat ruský zemní plyn, protože jej plně pokryje dodávkami z USA. Jinak řečeno, EU bude jedině ráda, jakmile se zbaví plynové závislosti na RF. A to ze dvou důvodů. Jednak z politických pohnutek, jednak z ryze ekonomického důvodu, o tom se zmiňuji o kousek níže.
Evropa se ovšem nepřizná, že musí plnit příkazy USA … ►EU nemusí plnit příkazy USA, ona totiž ty příkazy plnit chce, v tom je ta potíž. Alespoň tak tvrdí vrchnost. Činí tak z vlastní iniciativy, aniž by Američané jakkoli navíc tlačili. Karel De Gucht, hlavní vyjednavač Evropské komise a eurokomisař pro obchod prohlásil, že USA by měly vzít na svá bedra povinnost vyvážet ropu a plyn v rámci chystané smlouvy TTIP, a to vzhledem ke geopolitické situaci v Evropě. A nejen Karel De Gucht si to myslí, nýbrž také nikoli zanedbatelná většina ostatních funkcionářů EK. Ti totiž vesměs tvrdí to zásadní, totiž, že Evropa se snaží zbavit závislosti na ruském palivu na pozadí zhoršení vztahů s Moskvou. A právě dovoz amer. ropy a plynu by tuto záležitost vyřešil. Pravda, USA by musely zrušit již 40 let platný zákaz vyvážet amer. ropu mimo území USA. Tento zákaz byl v USA zaveden počátkem 70. let v souvislosti s tehdejší světovou energetickou krizí. Karel De Gucht se ve Washingtonu před novináři nechal dokonce slyšet, že by se tak mělo stát co nejdříve, poněvadž „se v Evropě cosi děje“. A aby toho nebylo málo, v tom Washingtonu se Karel De Gucht setkal s obch. představitelem USA Michaelem Fromanem, aby mu doslova podlézavě sdělil, jak je důležité propojení evr. a amer. trhů, na něž připadá celá polovina světové ekonomiky. Také tento Karel De Gucht prohlásil, že dohoda o dodávkách amer. paliva pro EU dá Moskvě jasně na srozuměnou, že EU Rusko v zásadě vůbec nepotřebuje. Nezapomeňme totiž, že ruský plyn je pro EU oproti nabízené možnosti dovozu zkapalněného plynu z USA nemálo dražší. Jen pro ilustraci, plyn v EU se prodává za 3x vyšší cenu, než činí cena plynu v USA. To je nesouměřitelné se současnými vysokými cenami plynu z Ruska. Jak je toto vůbec možné? USA díky mohutným investicím do těžby břidlic se dostaly na první místo mezi největšími těžaři ropy a plynu na světě. Předstihly tak Rusko i Saúdskou Arábii. Čísla zveřejnila zpráva Bank of America. Podle ní Spojeným státům toto prvenství už nikdo nikdy nevezme.
Zpráva agentury Reuters ze dne 20. července t.r. navíc uvádí, že EU definitivně přistupuje k naprosté změně energet. vztahů s Ruskem. V pondělí 20.7.2015 Rada ministrů EU pro zahraniční záležitosti přijala nařízení o tzv. energetické diplomacii pro diversifikaci zdrojů, dodavatelů a tras plynovodů a ropovodů s tím, že se bude napříště preferovat diplomatická podpora energet. politiky EU na jižním plynovém koridoru, tedy v souvislosti se zakavkazskými a středoasijskými republikami. Uvedený dokument předpokládá rozvoj spolupráce EU s USA, Kanadou, Norskem, ale také s Čínou, Indií, Brazílií, případně ještě s jinými zeměmi, jež by mohly splňovat podmínky nové energetické strategie Unie. Podotýkám, že v seznamu zemí Rusko uvedeno není. Rusku tak hrozí mimořádně závažné důsledky v podobě naprosté izolace na poli energetické spolupráce v celosvětovém měřítku. Jinak řečeno, perspektivně budou ruský plyn a ropu kromě Číny kupovat ještě menší země jihovýchodní Asie, ale jinak asi již nikdo. Evropu Rusko takovým způsobem v zásadě již ztratilo. Jen pro ilustraci není od věci uvést, že EU včetně Švýcarska (není členem EU) koupila v r. 2014 417 km3 (kilometrů krychlových) zemního plynu, z toho na ruský plyn připadl podíl ve výši jen 25 %. Jinak řečeno, USA i EU jde nyní o to, mj. díky chystané smlouvě TTIP, jak se zbavit závislosti Evropy na těchto 25 % ruského podílu.
Zde si dovolím malou poznámku. Teprve nyní se ukazuje v plné šíři, k čemu vedl rozpad Sovětského svazu, tedy k naprosté ekonomické zkáze Ruské federace. Tím, že Rusko ztratilo své bývalé svazové republiky, Rusko zároveň ztratilo mohutnou palivovou, průmyslovou, ale i zemědělskou základnu Ukrajiny, zemí Zakavkazí a zemí Střední Asie. Rusku tak zbývá poslední naděje v podobě právě se rodícího uskupení zemí sdružených pod zkratkou BRICS. Resumé? Rusko s největší pravděpodobností své bývalé pozice významného dodavatele zemního plynu do Evropy zcela nebo min. částečně ztratí.
Proč Evropa lže o nezbytnosti ukrajinského tranzitu? ►Jak jsem již uvedl v samotném úvodu, EK ve smyslu nezbytnosti ukraj. tranzitu, dokonce i po r. 2019, nelže. Proč? Jelikož vedení samotného ruského Gazpromu to tvrdí. Že je to v politickém smyslu slova svým způsobem prohra RF, o tom není pochyb. Mně samotnému se toto rozhodnutí ruských oligarchů ani trochu nezamlouvá. Je to podpis politické kapitulace fašistickému režimu v Kyjevě.
Z toho může vyplynout jediný závěr. Evropští „lídři“ už v Evropě o ničem nerozhodují. ►Každá mince má dvě strany, asi jako i nedávné dilema řecké krize. Na jedné straně diktát USA, na straně druhé anální alpinismus představitelů zemí v nevýhodném ekonomickém postavení. A proto Řecko prohrálo úplně všechno, i ty poslední gatě, navzdory referendu, jehož výsledek tzv. levicová řecká vláda doslova roztrhala na kusy. Nyní již nejen soudní Řekové vědí, že je USA s Německem doslova zničí, protože zrádná „levicová“ vláda Řecka se jednoznačně odklonila od Ruska, aby uposlechla rozkaz strýčka Sama. Tím de facto i padá Putinův záměr s plynovodem z Turecka do Řecka, jinak řečeno, ruští plynaři utřou nos, nejen z důvodů výše uvedených.
Rusko vcelku oprávněně říká, že chce zabezpečit ničím nerušené dodávky pro evropské odběratele. Proto jsou zde dvě větve proudu severního a nyní se připojí turecký proud, … Po spuštění „Tureckého“ proudu nebude mít nic, zato si bude muset zbudovat přípojku z Turecka na vlastní náklady. ►Je mi líto, ale tato informace jde naprosto mimo skutečnost. Poslední události v tomto směru vypovídají totiž o tom, že projekt Turecký proud je ve své podstatě mrtev. Příčina? Docela prozaická. Turecko ve zvýšené míře dováží zkapalněný zemní plyn, jenž je o poznání levnější, než-li plyn z Ruska. Z uvedeného důvodu ruské dodávky do Turecka jen v dubnu poklesly o 38 %. Zde se podepsaly totiž i politické důvody. Mám na zřeteli Putinovu návštěvu v Jerevanu v souvislosti se stým výročím zahájení genocidy Arménů ze strany Turků. Se rozumí, že Putinova řeč v souvislosti s tím tureckému vedení pozornosti neunikla. Zde však si nemohu odpustit jistou poznámku, jež skvěle dokumentuje, jak to dopadá, když se mezi sebou perou vlci. V souvislosti se sankcemi Západu vůči Rusku bylo zveřejněno, že zisk Gazpromu se zmenšil na pouhou sedminu oproti předchozímu období. Avšak na straně druhé si představenstvo Gazpromu nezapomnělo zvýšit své odměny až o 50 %. Tak toto jsou typické projevy burž. cynismu, přitom je zcela lhostejné, zda hovoříme o Nigérii či o Rusku. Tyto až nepochopitelné kroky může řešit jedině socialistický systém, kapitalismus jako systém na to prostě nemá, poněvadž honba za ziskem firmy tlačí až do právě zmíněných paradoxů, soudobé oligarchické Rusko nevyjímaje.
… Rusko uzavřelo s Tureckem dohodu nejen o „Tureckém proudu“, ale i o tom, že „Jižní proud“ neobnoví. Že by Turecko změnilo postoj, se příliš očekávat nedá a Rusko nemá ve zvyku porušovat dohody. ►Tato věta je naprosto nesmyslná, protože ani za mák neodpovídá skutečnosti. Bohužel. Sled posledních událostí, nejen ten, o kterém se zmiňuji výše, dává totiž tušit, že Rusko svůj boj o evropskou přízeň začíná pomalu, ale jistě prohrávat. Již proto, že dohody, bohužel, porušuje. Ozřejmím to, aby bylo jasno.
Dovolte mi proto pár slov k plynovodu pod názvem Turecký proud. Turecko v posledních měsících dalo totiž jednoznačně na srozuměnou, že od celkového záměru ustupuje. Příčiny jsem uvedl výše. Navíc, Rusko s Tureckem nepodepsalo závaznou dohodu o pokládce plynovodu na území Turecka, ale jen předběžnou smlouvu, tedy právně nezávaznou smlouvu o realizaci celého projektu. A aby toho všeho nebylo málo, ruská společnost Gazprom 8. července t.r. nečekaně vypověděla obch. smlouvu s italskou společností Castoro Sei, jež měla za úkol položit potrubí první trasy na černomořském dně z Ruska do Turecka. Jak oznámila ruská agentura Interfax, ruský premiér D. Medvěděv 30. června t.r. podepsal nařízení, jež povolilo společnosti Castoro Sei vstup do ruských pobřežních vod, aby se mohla zahájit celá operace s pokládkou potrubí. Italové na to zareagovali tak, že ještě týž den vyjeli z bulharského Burgasu na místo určení. Jakmile však italská loď s veškerým zařízením připlula k cíli své plavby, tedy do ruského černomořského letoviska Anapa, zodpovídající dceřiná společnost Gazpromu South Stream Transport B.V. celou smlouvu vypověděla! Výsledek těchto obchodních veletočů? Pro Rusko více než nelichotivý. Ruský Gazprom bude muset vyplatit italské fy Saipem, jedné z nemnoha firem ve světě, jež zvládá technologii pokládky plynového potrubí na dně moře, 300 miliónů dolarů za půlroční prostoj dvou lodí v Burgasu. A ještě nemohu nezmínit, že ruský Gazprom ztrácí svou důvěryhodnost také proto, že se zostřil spor s Turkménií, odkud 8. července t.r. přišlo oznámení, že ruský Gazprom od začátku t.r. vůči státní společnosti Turkmengaz, jež dodává zemní plyn Gazpromu, své dluhy neuhradil. A to proto, že v souvislosti s pokračující světovou ekonomickou krizí a zavedenými ekonomickými sankcemi proti Rusku, se ruský plynárenský komplex Gazprom poprvé dostal do naprosté platební neschopnosti. To by snad ještě nebylo fatální, avšak letošní navýšení odměn vedení Gazpromu až o celou polovinu oproti loňsku zní jako morální facka všem zaměstnancům Gazpromu. Inu, kapitalismus se nezapře.
Venda z Moravy